Jak na opak I

Jak jsem avizoval již zde, v této rubrice bych chtěl postupně zveřejňovat články, které jsem stáhl z blogu na iDNES. Alespoň ty, které mohou ještě alespoň trochu něco říci k dnešku (některým už je přes deset let a dnes už na nich nic aktuálního není).  Původně jsem chtěl dodržet chronologii od nejstaršího, nicméně můj předposlední článek nebo spíš diskuse pod ním mě přiměla můj původní záměr opustit.

V té diskusi, kterou lze najít zde, jeden z diskutujících sveřepě šermoval logikou, aniž by o ní cokoliv věděl. Jako by z oka vypadl dvěma jiným neumětelům, o kterých jsem psal v článku starém asi tři a půl roku…

(Poprvé bylo zveřejněno na blogu iDNES 30. 11. 2016 )

Mladí už nemají co říci. Matematika má problém, celé školství má problém. Jen novináři žádný problém zřejmě nemají. Anebo že by přece?

Pan redaktor popisuje, jak měl s matematikou na střední škole stále potíže. K jeho cti budiž řečeno, že kvůli tomu matematiku nezatracuje a uznává, že by středoškolsky vzdělaný člověk maturitu z matematiky mít měl. On ji má. Ale co dál?

Čert vem nerovnice! Novinářům jde ve středoškolské matematice do tuhého úplně někde jinde. Základní součástí matematiky, která se probírá hned na začátku středoškolského studia, je totiž logika. Takže každý, kdo tvrdí, že matematiku od školy už v životě nikdy nepoužil, jinými slovy říká, že po střední škole už v životě nikdy nemyslel. A novinářům to opravdu věřím. Znovu jsem se o tom přesvědčil zrovna na téže stránce stejných novin:

Pan redaktor Varyš ovládá novinařinu v jistém smyslu mistrovsky. Ví, jak upoutat pozornost. Už už jsem totiž stránku obracel, když mě praštil do očí skvělý podtitul

Článek, který měl původně zůstat zcela nepovšimnut, mě okamžitě zaujal a přečetl jsem ho slovo od slova. Byl jsem totiž zvědav na to, jak pan autor ten “pravý opak” stvoří. Nedočkal jsem se. Pan redaktor se přímému souboji s logikou vyhýbal, jak mohl. Uhýbal, vytáčel se, uskakoval. A tak zápas prohrál.

Celý článek byl snůškou pseudologických kotrmelců. Jedna velká slátanina o načrtnutých mocenských mapách, o opozičnících, kteří se někde ideově napájejí, o tom, že v Česku věříme spíš starším pánům, a o davech mladých voličů. Pro ilustraci – článek končí takto:

Staré heslo se možná zvrátilo. Ale jeho pravý opak určitě není ničím z toho, o čem se v článku píše.

Takže vážení páni novináři – jste to především vy, kdo máte problém. Měli byste si zopakovat matematiku prvního ročníku střední školy. Neumíte ji, zoufale ji potřebujete a ani o tom nevíte. Vypisují tedy novinářskou soutěž O správný “pravý opak” hesla “nevěř nikomu nad třicet”. Výherní cenou bude, stejně jako v pořadu Petra Nárožného Komici na jedničku, pivo z vlastní ledničky úspěšného řešitele. Napovím, že ani heslo “nevěř nikomu pod třicet”, ani heslo “věř všem nad třicet”, ani dalších pět podobných hesel, která se v článku objevila, tím “pravým opakem” není.

PS: Soutěž byla vypsána 30. 11. 2016 a dnes ji uzavírám. Žádný novinář tu negaci dohromady nedal, a tak jim ji prozradím já. Už v příštím článku, který na sebe nenechá dlouho čekat…

(Stalo se zde)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *