Jak utopit budoucí generace aneb Konec inteligence v Čechách

A je to tady. Po létech dehonestací předlistopadového školství, po desetiletích školských reforem, které měly vzdělávání vytáhnout z dob Marie Terezie do 21. století tím, že ho postupně likvidovaly, je konečně naplno vysloven jejich definitivní cíl: veškeré vzdělání se ruší.

Každý pokus o “modernizaci” a “reformu” našeho školství skončil až dosud významným zrychlením jeho pádu. Vyučovací metody se postupně rozpadly jako řady totalitních lavic a mnohde byly lavice i metody vyhozeny docela. Vše, co jen trochu namáhalo paměť, bylo nazváno memorováním. Vše, co vyžadovalo sebemenší intelektuální úsilí, se stalo středověkým mučením a jako takové po zásluze skončilo na smetišti dějin. Ve znamení pokroku se tak mezi odpadky postupně ocitl diferenciální a integrální počet, lomené výrazy, násobilka a jako zatím poslední Isaac Newton se svými zákony.

Maturitu dnes dostane každý, kdo najde alespoň jednu chybu ve větě “mišy všecko sežrali” a kdo objeví jednu polovinu na číselné ose. Počty propadlíků přesto stále hrozivě narůstají.

Koronavirus je v této situaci pro permanentní reformátory hotovým vysvobozením. Úpadek vzdělanosti, který zavinili, mohou svést na epidemii a na plná ústa vyhlásit konečné řešení vzdělanosti nastupující generace.

Tak hurá! Glejt na dospělost je konečně zdarma. Konečně se nemusí učit nikdo nic.

Na padající úroveň studentů prvního ročníku naší vysoké školy jsem si už tak nějak zvykl. Rostoucí počty stále sebevědomějších dutohlavů. kteří neuspějí u zkoušek po prvním semestru, už mě dávno nepřekvapují. Přesto jsem letos překvapen byl. Ze dvou stovek studentů prvního ročníku, které jsem měl letos zkoušet, se jich ke zkoušce přihlásilo jen kolem devadesáti. Ti ostatní konečně už během prvního semestru pochopili, že u nás se nic zadarmo dávat nebude. A než aby se trochu namáhali, vzdali studium už před prvními zkouškami. Sami a bez mučení.

A překvapilo mě ještě něco. Poprvé po pětatřiceti letech, co učím, jsem po zkouškách dostal několik mailů. Od těch, kteří u mých zkoušek uspěli. Po mnoha letech, co chodili do školy a vlastně nevěděli proč, mají pocit, že se něco naučili….

Taková maličkost a člověka to potěší. A tak nezbývá než doufat, že inženýrské diplomy nikdy zadarmo k mání nebudou.

(vyšlo v MF DNES 8. 3. 2021)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *