Všichni známe nemilosrdné zrcadlo, které Zdeněk Svěrák a Jiří Menzel nastavili měšťácké společnosti ve svém úsměvném filmu. Po osmatřiceti letech učinil totéž Karel Janeček v našem reálném životě. A k smíchu to rozhodně není.
Aby bylo hned zpočátku jasno – nejsem jeho příznivcem. Kdyby mu bylo dovoleno zúčastnit se toho pitoreskního panoptika, které nás příští týden čeká, nevolil bych ho. Ale neodolal jsem pokušení utrousit několik slov ke způsobu, jakým byl z účasti na této frašce vyloučen.
Ministerstvo vnitra vyřadilo Janečka s odůvodněním, že nedodal potřebných padesát tisíc podpisů. Způsobem, který nebyl veřejnosti blíže specifikován, MV statisticky vyhodnotilo jakýsi vzorek podpisových archů a našlo tam tolik a tolik chyb. Z toho usoudilo, že Janečkovi chybí devatenáct podpisů.
Kolega matematik u správního soudu toto rozhodnutí napadl tím, že MV jednak zaměnilo chybu prvního a druhého druhu a za druhé, že statistická chyba u této metody je třikrát vyšší než “zjištěný” počet chybějících podpisů.
Karel Janeček vystudoval obor Pravděpodobnost a matematická statistika, a tak nemám nejmenší důvod mu nevěřit. A odůvodnění, že počet chybějících podpisů je 19 ± 60, mi připomíná dataci příchodu Járy Cimrmana do Liptákova, tedy 27. září roku 1906 kolem druhé hodiny odpoledne plus mínus dvě stě let.
Nejvyšší správní soud smetl Janečkovo podání s odůvodněním, že postup MV byl v pořádku. Dnes totéž učinil i soud ústavní s odůvodněním, že rozhodovat o této věci mu nepřísluší (viz zde).
Podle mě všechny tři instituce (MV + oba soudy) rozhodly špatně a mýlil se i Karel Janeček. V odstavci 5 článku 56 Ústavy ČR se totiž píše: “Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany.”
O nějakém statistickém vyhodnocování nikde ani slovo. Takže jediný správný postup je vzít všechny podpisy jeden po druhém a označit platný – neplatný. Pak spočítat všechny platné a podle toho rozhodnout (elementární matematika dovoluje ještě odečíst neplatné od celkového počtu). Každý jiný postup je protiústavní.
Nezákonný postup ministerstva vnitra mě nepřekvapuje. Rozhodnutí nejvyššího správního soudu ovšem už jistým překvapením je. A konstatování Ústavního soudu, který tím vlastně říká, že mu nepřísluší rozhodovat o tom, zda byla či nebyla porušena ústava, to je naprostý skandál.
V tomto státě už nemůže překvapit nikoho nic.