Na příčce jednoduchého žebříku, který je opřený o stěnu, sedí kočka. Jakou dráhu bude opisovat, když jí žebřík podrazíte?
Tuto geometricko – fyzikálně – biologickou úlohu jsem našel zde.
Úloha se tváří jako praktická, či přinejmenším zajímavá aplikace proužkové konstrukce elipsy, jak záhy zjistí každý, kdo si aplet pustí.
Její autor, Martin Vinkler, je možná dobrý geometr, bohužel však asi nikdy v životě neviděl kočku.
S naší rodinou žijí kočky desítky let. Každý rok nám dva až šest těchto mazlíků dělá radost.
Prohánějí se po dvoře ze všech stran obehnaném vysokými zdmi.
Čas od času jim dopřejeme výlet a přistavíme jim právě takový žebřík, o kterém je řeč v úloze. A tak jsem kočky na žebříku viděl snad stokrát. Vydávají se na průzkum
a zase se vracejí
Ješte jsem neviděl, že by se na žebříku některá z nich posadila.
No – dejme tomu. Ale vůbec si nedovedu představit, že by zůstala sedět, kdybych žebřík podrazil. Experimentálně jsem to sice neověřoval (myslím, že není třeba naše mazlíky stresovat), ale i bez toho je řešení naprosto zřejmé.
Žádná elipsa. Kočkám je lidská geometrie úplně fuk. Těžiště kočky by po mohutném odrazu opsalo balistickou křivku a ostatní části těla dráhy, které člověk není schopen vůbec definovat. Kočka to umí. Právě proto by i po tomto zavrženíhodném činu sadistického geometra dopadla jako vždy na všechny čtyři tlapky.