Sledoval jsem projednávání zákona o snížení valorizace důchodů v Senátu ČR. Zazněly tam naprosto neuvěřitelné věci. Budu citovat několik senátorů. Nebudu je jmenovat, a tak si snad mohu dovolit jejich perly komentovat tak, jak mi klávesnice narostla.
Argumenty vládních senátorů se dají shrnout asi takto:
“Osobně jsem z devadesáti procent přesvědčen, že zákon je špatný. Ale z deseti procent mám pochybnosti. Proto budu hlasovat pro, abych neudělal nějakou chybu.”
Přeloženo do češtiny: Myslím si, že je to úplná blbost, ale na tom, co si myslím já, nezáleží. Jsem jenom pimprle na špagátech vlády a musím držet hubu a krok.
“Nejsem právník a nevím. Takže budu hlasovat pro a pokud se mýlím, napraví to Ústavní soud.”
Přeloženo do češtiny: Nesedíme tady proto, abychom něco řešili a byli za něco zodpovědní. Sedíme tady jen proto, abychom pobírali senátorské platy. Takže milá vládní koalice, posílejte zákony přímo prezidentovi. Nás s tím neobtěžujte a když se to opozici nelíbí, ať si stěžuje u Ústavního soudu.
Návrh vládě, jak snížit výdaje státního rozpočtu: Místo čtyřiceti osmi poslanců ať tam sedí medvědi. Ti, jak známo, taky nevědí, a byli by podstatně levnější.
“Cituji ze slibu senátora: >>Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. << To znamená, že mohu buď zachovávat Ústavu a zákony, anebo hlasovat podle svého svědomí. Mě nezajímá, co říká Ústava, a podle svého svědomí budu hlasovat pro.”
Takže ústavní pojistkou může být pologramotný dement, který nechápe rozdíl mezi mluvnickým poměrem slučovacím a vylučovacím a který měl propadnout v sedmé obecné. Který nerozumí psanému textu a nemůže tedy vědět ani to, co vlastně před národem slíbil.
Vážení přátelé, držme si klobouky – jedeme z kopce. Přímo do padesátých let minulého století…
Po Čechách táhne prašivina…
Karel Kryl