V době pandemie jsme už viděli a slyšeli spoustu všelijakých návodů. Jak správně nasazovat roušku, jak ji sundávat a jak vyvařovat. Jak smrkat a kýchat. Jak daleko se pohybovat jeden od druhého a jak to správně měřit. Nikde jsem ale neviděl návod, jak správně zatlouct zesnulému kolegovi rakev. Tak tady ho máte.
Matematik onemocněl koronavirem. Na smrtelné posteli sdělil třem svým kolegům své poslední přání: „Vy tři mi zatlučte rakev; co nejrychleji prosím.“ Pak vydechl naposled.
Tři matematici se tedy v pohřebním ústavu ptali, jak že se rakev zatlouká a jak dlouho to trvá. Zkušený hrobník vysvětlil:
„Víko je třeba k rakvi přibít po obvodu stovkou hřebíků.“
„A jak to děláte?“ vyzvídali matematici.
„No, jak bysme to dělali? Jsme tu dva, takže hřebíky rozdělíme na dvě stejné hromádky. Každý popadne jednu a jedem…“
„A jak dlouho vám to trvá?“
„Padesát minut.“
„A jak dlouho to bude trvat nám?“
„Panebože, to jste matematici, že se ptáte na takový blbosti? Co hřebík, to minuta. Vy jste tři. Takže každý vezme třiatřicet hřebíků a zatluče je. No a o ten poslední hřebík můžete třeba losovat, to je jedno. Když budete šikovní tak, jako my, za 34 minut nemáte co dělat.“
„A nešlo by to rychleji?“
„To byste museli ty hřebíky zatloukat rychleji než my. A jak se tak dívám na ty vaše volšový ruce, to se vám asi nepovede. “
„No, rychleji asi zatloukat nebudeme, ale poslední přání umírajícího zavazuje. Když udržíme rychlost hřebík za minutu, uděláme to rychleji.“
„Ha, ha, ha. Tak to si nechám vysvětlit.“
A matematici začali vysvětlovat.
Po třiceti třech minutách a dvaceti sekundách budeme mít všechny hřebíky zcela zatlučeny.
„Z toho jsem teda magor. Nerozuměl jsem ani slovo,“ vydechl hrobník.
„Opravdu ne?“ podivili se matematici. „Tak to budeš asi muset obrátit monitor.“
