Mezi hlupáky nevzdělaný král

Marka Valáška vyhodili ze studia geofyziky na Matfyzu. Nemá vysokoškolské vzdělání. Neumí komplexní čísla, osová souměrnost je pro něj totéž, co stejnolehlost. Přesto učí matematiku na gymnáziu a když se stal zlatým Ámosem, rozum mi zůstal stát.

Už mi nestojí. Tedy – myslím ten rozum. Rozběhl se mi a já jsem leccos pochopil.

Zlatý Ámos je anketa, do které učitele přihlašují jejich žáci. V přihlášce musí svého učitele náležitě vychválit a učitel s tou chválou musí souhlasit. Do vyšších kol postupují ti učitelé, jejichž žáci je vychválí lépe, než se to povedlo žákům jejich soupeřů. Vítězem se stává nejlépe vychválený učitel (zdroj).

Jaký je asi zájem o účast v této soutěži? Několik čísel. Rekordní počet přihlášek (92) byl zaznamenán v roce 2020  zdroj. Letos 64  zdroj. V roce 2024 přitom v regionálním školství působilo 163 200 učitelů zdroj.

A tak si kladu otázku: Jací učitelé se asi hlásí? Jaký učitel má zapotřebí exhibovat v nějaké reality show a nechat se veřejně vychvalovat svými žáky?

Kromě počtu přihlášených dává jasnou odpověď i jeho letošní “řešení” maturitních příkladů. Několik ukázek:

Chaoticky rozhozené všeliké rovnosti a bez kalkulačky ani rána. Jediné, co je v jeho čmáranici jakž takž rozumné, je ten obrázek. Z něho je zřejmé, že alfa je mínus 30 stupňů, k odpovědi na otázku a) stačí “vyřešit rovnici” (-30)*m = – 180 a na otázku b) zjistit, kolik je (-4)³.

Nevím, jak se učí nerovnice dnes. V prvním ročníku gymnázia před padesáti lety bychom tutéž nerovnici řešili nějak takto:

Geometrie? To je u něho rýsování a těžko se to popisuje. Lépe je vidět originál.

Kromě výbuchu přemrzlé kofoly mě matematický vynálezce Valášek zaujal především svými geometrickými inovacemi. Nezdržoval se s takovými zbytečnostmi jako rozbor, či zápis konstrukce, dokonce ani tehdy, když mu to zadání úlohy výslovně ukládalo. Zato obohatil geometrickou terminologií tím, že “šmrdlal tímhlectím“. Že nic nesestrojoval, že všechno „dělal“. Tím sice občas něco podělal, ale nevšiml si toho, dokud ho na to někdo v chatu neupozornil. A řez jehlanu, to v jeho podání není řez – to je přímo nářez.

Pro úplnost dodejme, že to, co dvacet minut svérázným způsobem dobývá ze zadání dvou úloh, mělo vypadat asi takto:

Valášek matematiku neumí a ve všech jeho vystoupeních je to bohužel vidět a slyšet. Zahrne vás informacemi typu „když se to násobí, tak se to sčítá…“, „prdlajs, mně stačí, když to padne semhle nebo semhle“. Minutu přemýšlí o tom, proč k výpočtu obsahu lichoběžníku potřebuje jeho výšku a další dvě minuty potřebuje k tomu, aby ji ve svém obrázku objevil.

Když s vynaložením veškerého intelektuálního úsilí, kterého je schopen, zjistí, že bude potřebovat „nějakou Euklidovu větu o výšce nebo něco takovýho“, začne listovat v matematických tabulkách. Ono se to totiž u nich „jenom zmiňuje v semináři, když je na to čas“, takže to zpaměti neumí. A když pomocí nezbytné kalkulačky zjistí, že 8*12,5 =100, je to „super krásná úloha“.

To, co učí, není matematika. Je to tragikomická parodie matematiky.

Kdysi jsme si svých učitelů vážili proto, že byli mistry svého oboru a dokázali nás zvedat na svoji úroveň. Dnes? Na středních školách navzdory zákonům této země učí lidé bez vysokoškolského vzdělání. Glorifikováni jsou ti, kteří o tom, co učí, nemají ani ponětí a kteří dobrovolně klesají na úroveň svých nejslabších žáků. Čím hlouběji, tím lépe. Marek Valášek je toho velmi smutným důkazem.