Tisíce adeptů vysokoškolského studia rok co rok trénují takzvané Testy Studijních Předpokladů. Desítky několikaměsíčních “kurzů” jim v tom “pomáhají”. Samozřejmě za tučný peníz. Tady také najdete několik rad. Můj “kurz” zabere několik minut. A je zadarmo.
(poprvé publikováno na blogu iDnes 3. 5. 2013 )
Již deset let (dnes tedy již sedmnáct – pozn. aut.) se na mě více či méně pravidelně obracejí různí blízcí i vzdálenější příbuzní a známí toužící studovat na vysoké škole s prosbou o pomoc při přípravě na přijímačky. A já pomáhám. Pomáhám uchazečům o studium fyziky, chemie, biologie, filozofie, medicíny, práv a bůhví, čeho všeho ještě. Ne, nejsem žádný polyhistor. To jen na jedné nejmenované vysoké škole kdysi přestali zkoušet budoucí fyziky z fyziky, budoucí chemiky z chemie, biology z biologie a filozofy z filozofie. Všichni musí projít jednotným testem, který prý ověří jejich studijní předpoklady tím, že otestuje jejich schopnosti logicky myslet.
Viděl jsem už stovky “vzorků” takových testů. Desítky z nich nejenže nemají se studijními předpoklady ani s logikou nic společného, ale dokonce je zvládne spíš člověk, který je s logikou na štíru a kterého předchozí vzdělání příliš nepoznamenalo.
Kdyby byla Morava, tak bych ti dala. Z toho prý logicky plyne, že když Morava není, tak si hochu, ani nevrzneš. V lidové písničce se to snese. Je-li k takové “logice” zcela vážně nucen student při jedné z nejdůležitějších životních zkoušek, mělo by se to hodnotit jako trestný čin.
Je zadáno tvrzení: Každý horolezec je odvážný. A možnosti:
Každý horolezec je zbabělý.
Žádný horolezec není odvážný.
Někteří horolezci jsou zbabělí.
Někteří horolezci nejsou odvážní.
Někteří horolezci jsou odvážní.
Která možnost je opakem zadaného tvrzení? Odpověď je velmi jednoduchá – žádná. Každý středoškolský student by měl vědět, že už jeden jediný horolezec, který není odvážný, zadané tvrzení popírá. A že jeden mamut je něco jiného, než “někteří mamuti” (= několik mamutů), to věděl člověk už v pravěku.
Jedináček říká: „Syn muže na obrázku je syn mého otce“. Kdo je na obrázku?
Když vezmeme jedináčkovu větu od konce, je odpověď docela jednoduchá: „Syn mého otce“ mohu být buď já sám, anebo některý můj bratr. Jsem-li jedináček, pak tedy já sám. Jsem tedy jediným synem muže na obrázku, takže na obrázku je můj (tj. jedináčkův) otec. Každý se může vžít do role jedináčka (holky ovšem do jedináčka – kluka 🙂 ) a vyzkoušet si to s otcovou fotografií. Jenže možnosti na výběr jsou:
Otcův bratr.
Jedináček sám.
Jedináčkův bratr.
Jedináčkův bratranec.
Jedináčkův strýc.
Co teď s tím? Zaplatíte-li si kurz k těmto testům u nějaké agentury a zeptáte se tam, jak to tedy je, dovíte se, že to je originální test, který lektor nesmí ani používat, ani komentovat (skutečně se stalo). Já jsem nic takového nepodepsal, a tak komentovat a poradit mohu, i když to v tomto případě asi moc platné nebude. Nezbývá, než se vžít do role zadavatelů a zkusit odhadnout jejich nevšední duševní pochody. Anebo si hodit kostkou (šestka hází znovu 🙂 ). A padne-li vám to “správné” číslo, vězte, že máte skvělé předpoklady ke studiu atomového jádra, anatomie i klínového písma. Nepadne-li, máte smůlu. K ničemu se nehodíte.
Ve dvou nádobách je stejné množství vody, v první horká, v druhé studená. Hrnek vody z první nádoby přelijeme do studené vody v druhé nádobě. Poté nabereme hrnek vody z druhé nádoby a přelijeme do první. Vše proběhne velmi rychle.
Jako možnosti následují nejrůznější tvrzení o tom, ve které nádobě je vyšší teplota a o kolik. Člověk, který si alespoň matně něco pamatuje z fyziky, je ani nemusí číst, a začne si klást otázky sám.
Za prvé: co znamená „stejné množství“? Je to stejná hmotnost, anebo stejný objem? Při různé teplotě vody to totiž ani zdaleka není totéž. Co znamená „velmi rychle“? Jestliže vše proběhlo opravdu „velmi rychle“, mohl jsem po vylití horkého hrnku do studené vody nabrat tentýž hrnek stejně horké vody, protože se voda nestačila promíchat. V tom případě se teplota ani v jedné nádobě nezmění. Ze studené nádoby jsem ovšem mohl “velmi rychle” nabrat taky hrnek zcela studený. Ten má větší hmotnost než hrnek horký, takže horkou vodu ochladím víc, než jsem předtím ohřál studenou. Potom je to naopak. Mohu ovšem také vzít náhodně hrnek, jehož teplota má libovolnou hodnotu mezi „studenou“ a „horkou“. A člověk zjistí, že jsou možné všechny nabízené situace.
Opět je velmi těžké uhodnout, jak to autoři mysleli a co nedomysleli. Takže opět hod kostkou…
Všudypřítomné “logické číselné řady”. To je kapitola sama pro sebe. Psal jsem o nich už zde v souvislosti s přijímačkami na SŠ. Některé školy vysoké samozřejmě nesmějí zůstat pozadu. Naopak – jsou schopny to dotáhnout ad absurdum.
Které číslo sem nepatří?
Když jsem se před lety s něčím takovým setkal poprvé, byl to pro mě docela šok. Umíte-li (aspoň na prstech) počítat do deseti, je jasné, že místo osmičky tam má být sedmička. Jenže ouha – podle klíče tam nepatří čtverka… Nejsem člověk, který něco takového lehce hodí za hlavu, anebo který by to vzdal. A tak jsem přemýšlel. Trápil jsem různé variace Pascalova trojúhelníka, různě jsem kombinoval prvočísla a čísla složená, hledal jsem všelijaké druhé mocniny, modlil jsem se k panu Fibonaccimu a jeho posloupnosti, dokonce jsem začal vymýšlet jakési trojúhelníkové sudoku. Vše marno.
Pak mi přes rameno nakoukl synovec, který tehdy studoval první třídu základní školy a s dětskou zvědavostí se zeptal: “Co děláš?”
“Přemýšlím, které číslo tam nepatří…”
“To je přece jasný – čtverka…”
Vyrazilo mi to dech.
“Jak jsi na to propána přišel?” otázal jsem se velmi zahanbeně.
Inu – čtverka nemá oblouček…
I takto si někdo může představovat numerické myšlení. Od té doby se toto rozpoznávání kulatých a hranatých cifer (anebo pozor – i písmen!) opakuje téměř rok co rok. Takže až uvidíte nějak takto rafinovaně seskupené cifry nebo písmenka, nemusíte umět ani číst, ani psát. Mějte na paměti, že veškeré vzdělání je v tomto případě vaším úhlavním nepřítelem a zahoďte ho. Víte-li o tom, máte jasný bod navíc proti někomu, kdo se mozek ještě snaží používat.
Takže na závěr shrňme několik jednoduchých rad, které vám v drahých placených kurzech nikdo nedá:
1) Písmenka a číslice si rozdělte na hranatá a kulatá a své “numerické” či “symbolické” myšlení použijte ke hledání hranatých mezi kulatými nebo kulatých mezi hranatými.
2) Nefunguje-li to, hledejte vzorečky n^2; 2n; 2n+1; 2n-1 (viz jeden z předchozích článků zde). Nenajdete-li, dál se tím nezdržujte, protože…
3) Na vyřešení každé úlohy je cca minuta. Takže se snažte řešit jen úlohy zadané maximálně ve třech řádcích. Delší zadání (a že jich tam bývá!) v té minutě nestačíte možná ani přečíst.
4) Odpovídejte jen na otázky, jejichž odpovědí jste si jisti a tato odpověď se shoduje s některou nabízenou.
5) Nelze-li odpovědět dle předchozích bodů, jsou dvě možnosti
a) neodpovědět vůbec
b) odpověď tipněte.
Možnost a) je rychlejší. Nemusíte kroužkovat a máte za to nula bodov.
Pokud jde o b) – u každé otázky je pět možností a právě jedna je (údajně) správná. Trefíte ji s pravděpodobností 0.2 a máte za ni bod. Netrefíte ji s pravděpodobností 0.8, a pak za to odečtou čtvrtinu bodu. Při větším počtu takových “odpovědí” – dohromady s největší pravděpodobností tiež nula bodov.
Ale pravděpodobnost je jen pravděpodobnost. Budete-li mít štěstí, budete na tom s béčkem líp než s áčkem. Když ale šťastnou ruku mít nebudete, s béčkem nad výdělkem hořce zapláčete. Záleží na vás, zda máte raději vrabce v hrsti, anebo holuba na střeše. Zda patříte mezi zbabělé inteligenty, anebo naivní hazardéry.
Je tady ovšem ještě jedna možnost:
6) U autorů takových testů nestudovat.
Poslední možnost je nejjednodušší a já osobně bych si ji zvolil. Učitelé, kteří jsou schopni zplodit takové testy a ještě si myslet, že tím testují studijní předpoklady, nemohou naučit nikoho nic. Spíš naopak.
Možná si řeknete – tobě se to mluví, ty už studovat nemusíš. Ano, máte pravdu. Já mám to štěstí, že už se žádnou takovou školou nemusím mít nic společného. Bohužel mám tak víc času sledovat úpadek našeho školství a stále rychlejší invazi nevzdělanosti do školních lavic i za učitelské katedry. A není mi z toho volno.